Anglického pacienta vidím a jsem naměkko.

Natočit ho správně chtělo grif.

Proležel se málem, chudák, pod dekou,

(Jana z JIPky chtěla domů dřív).

Móžeš nám víš co, cvoku pošahané!

Sedláci ženou mistra Osha z Hané.

U výkladu klenotnictví počká si,

než se s kufry švarný Sharif přiloudá.

Nepokrytě cynicky pak prohlásí:

Z Omara jsem udělala velblouda.

Šel Janeček za kopeček.

Ovce nehnal, kupodivu.

Idol místních galáneček

minul chotár, minul nivu.

Za kopečkem salaš stará,

v ní si Ota akty čmárá.

Zde koončí špás, boožínku!

Moocli já ještě zakusím?

Oona mi rozsedla buřinku,

hůlka je taaky na kusy...

Byla jsem tuze zklamaná

z návštěvy koncertní síně.

Dávali Carmina burana

a u nás v Horšovském Týně

říkaly holky, že v překladu

dá se to vyložit jinak.

Tak jsem čekala estrádu,

nazvanou Brunátný vidlák.

Osvícenská tancovačka,

chutě, hoši, na Sorbonu.

Houslista už struny mačká,

slyš prskání heligónu.

Odpadla volenka. Nejsou dámy.

Diderot z Voltaira taneček mámí.

Osvícenská veselice,

dnes se věda nepřemílá.

LaMettrie, skoč pro sklenice

a ty, Rouseau, pro Emila.

Romeo, Julie a tma.

On zří ji mrtvou, vidiny snad má.

Opodál mnich, jenž smrtící dal prášek,

do ticha krypty mumlá otčenášek.

Nepíšeš, Ivane, to nás chceš napínat?

Jak skončí Nikola, čeká ho oprátka?

Dočkejte, čtenáři, teď není času psát.

Bidpaj jel do lázní, hlídám mu zvířátka.

Když v ráji pršelo, když deště nastaly,

Bromfield s Otčenáškem naráz psát přestali.

Jeníku, hni sebou, jdem stavět hráze,

v pracovně bez vody píše se snáze!

Chodil jsem s Ottou do školy a slovník byl zatím v zárodku.

První heslo si pamatuji,

možná je přesně ocituji:

„Katecheta je blbec“ /psáno na chlapeckém záchodku/.

Mám pro Oistrach uděláno pár housliček z javoru.

Zatím si je suším doma,ceny půjdou nahoru.

Vari,vari,Stradivari.Tento dům je neobydlen.

Jsem tu jen já – mistr Špidlen.

Trpíte, milá dámo, ofélií.

Běh do kláštera, skoky do vody.

S tou chorobou prý ženské často žijí.

K drastické léčbě nejsou důvody.

Písmena KLÁŠTER prosím ignorujte,

chodníku držte se a stranou nábřeží.

Mosty si v duchu mlhou zahalujte,

pak ofélie není přítěží.

Ta hudba měla strhující účinek.

Zněla v uších. Z Wembley mě vezl bus.

Günter Grass hrál na plechový bubínek.

Na harfu válel jistý Orfeus.

Paní Ovidiová Nasová,

po pavlači jde řeč taková,

že vašeho muže nevidět.

Co k tomu chcete povědět?

Koukejte, ještěrka, tam mezi kameny.

To je on. Však víte. Ty jeho proměny.

Kulhavý Orfeus a chromá Euridika

na cestě z podsvětí hupli do taxíka.

V tramvaji na zem dav je setřepe,

ač oba mají průkazy ZTP.

Oftalmologové, prosím, zklidněte se,

jinak pan Olbracht projev nepřednese.

Ten referát je prý výsostně fundovaný,

něco o smutných očích jisté slečny Hany.

Posloucháme rádi staré vinyly,

nevadí nám vůbec, že jsou mono.

Jen John bývá znuděný a unylý,

peskuje nás, že to není Ono.

Říkal Vašek Jebavý,

že ho škola nebaví.

Že jsou dálky tajemné a

roky rychle plynou -

šel pytlačit s Otou v řece za Březinou.