Bill Gates náhle skonal. Chudák manželka.

Pohřbila jej do rodinné krypty.

Pak na jeho počest během pondělka

drtila kód a ladila skripty.

Zbývá závěrečný reset - WIDOWS 2010

 


 

Po čem ženy touží.

Tři roky ti sloužím.

Já, kráva, ti mléko dávám

do pressíčka.

A já, tele, hubnu, Mele,

jak tě hýčkám.

Jako hloupá husa běhám po dvoře.

Smutná potom sama fňukám v komoře.

(lidová z Hollywoodska)

 


 

Zase bude lečo, děti. Bez zbytečných otázek!

Váš tatíček Arcimboldo zkazil další obrázek.

 


 

K ryšounovi s bujným vousem nezajdu už na sklenku.

Mám té ironie po krk. Utekl jsem z Shaw šenku.

 


   

Pochybnosti otce Browna

popsal mistr paradoxů.

Proč mám míti pověst fauna?

Vždyť ho našli v babyboxu.

Nedělejte ze mě moulu.

Já a otec otce soulu?!?

 


 

Milá mámo, mělas pravdu,neměl jsem se ženit hned.

Tancuju, jak Ginger píská. Chci zas k tobě! Tvůj syn Fred.

 


 

Řehoř Mendel po dni plném studia

potkal cestou domů čtyři embrya.

Když volá embryo „Živijó!“, tak asi něco slaví.

Vědec se nad tím buď jak buď v údivu pozastaví.

„Cvalíku, prosit se nenech!

Pověz nám, co máme v genech.“.

 


 

Rapsodie v modré - to byl majstrštyk,

málokdo ví ale, že jsem zahradník.

Práci s kyprou hlínou přál bych každému,

pórky a bez šlechtím u nás v Harlemu.

 


 

V kavárně na hlavní třídě dělají skvělé pikolo.

Vadí mi, že tam létá hmyz a Romové chodí okolo.

Dnes v dobré kávě útěchu má duše nenalézá,

nejdřív mě bodla včelička a po ní nožem Géza.

 


 

Robert Graves nosí šortky a tričko bez rukávů.

Na Piccadily v prosinci to budí úžas v davu.

Je jako lidoop. Pohleďte na blbouna!

Hustý déšť vpíjí se mu do zlatého rouna.

 


 

Položil v atlasu Puccini

náhodně štíhlý prst u Číny.

Osud to chce, tak přijde vhod

pár zbylých not na Turandot.

 


 

Aristokrat musí míti komorníka.

Jiří tomu svému Golding říká.

Když někde běhá za divnými láskami,

příchozím ve dveřích William oznámí:

Omluvte mou speech. Pán Much být dnes pryč.

 


       

BB a CC plus láhvička beaujolais,

to budou orgie ve staré stodole!

Lollobrigidě volám: Přijdeš, Gino?

Nemůže. S Venturou pokládá lino.

 


 

Jaký byl Gérard, Anne, je vous en prie?

Nádherná romance, říká se prý.

Zajisté, idol žen, bez výjimky všech.

Intimní zážitky? Kratší než vzdech...

 


 

Oye como va? ptal jsem se Goyi.

Nic extra bueno. Všechno je v loji.

Nosím španělské boty a chytám španělské mušky.

Na španělské ptáčky jezdím k sestře do Dobrušky.

Fiestu nesvětím, ač je to tradice.

Pro mě je celý svět španělská vesnice.

 


 

Když k nám přijde švagr Jarda,

díváme se na Godarda.

U konce s dechem je film emotivní,

Jarda, ač chce, děj nijak neovlivní.

Křičí: Belmondo, nepospíchej!

Dej si Airwaves a volně dýchej.

 


 

Paní Grygarová po satisfakci prahne.

Okna vesmíru dokořán a strašně tady táhne.

Manžel šmíruje galaxie,

doma ho ženská neužije.

Zkusí se nedat vyvést z míry,

bude dál látat černé díry.

 


 

Miloval jsem Gretu Garbo. Je tu!

Chovám si ji doma v arboretu.

Popínavá, nevadnoucí, voňavá,

když chce zalít, nepatrně přehrává.

Kašlu na fialky.

Mám rád femfatalky.

 


 

Zděšená děvečka hlásila na faře:

Někdo prý flobertkou sejmul dva písaře.

Citovou výchovu je nutno šířit. Povinně!

(a Gustav kradmo odložil zbraň do skříně).

 


 

Z divadla Globe byl slyšet smích

veselých paniček windsorských.

To be or not to be. Ženský, to je hláška!

On drží v ruce lebku toho šaška.

Směšná každá věta. Příště na Macbetha.

 


 

S Garfunkelem Simon -z nudy celí pryč,

nad rozbouřenou vodou hráli spolu bridge.

Hrát ve dvou bridge? A navíc takhle v mokru?

Mohli se v suchu oddávati pokeru.

 


   

Karel a Jaromír, oba Erbenové,

těch pohádek, to všechno už je pryč.

Teď u stolu na desce ebenové

s Grimmovic bratry hrávávají bridge.

Nes piky, Karle, osiřelo dítě.

No to byl výnos! Zlatý kolovrat.

V afektu možná Jacob podusí tě.

Vodníka na ně. Kéž by je spral kat.

 


 

Vincent van Gogh, pantáta Bezoušek,

na AVU propadl potřetí u zkoušek.

„Což to jde, dělat akvarel nasucho?

Škoda, že nelze vás vykrákat za ucho!

 


 

Tak už vedou Marqueze

spoutaného v řetězech.

Marně se vzpouzí, zpěčuje a vrtí.

Za kroniku předem ohlášené smrti,

pro tebe, ty zlobo, ty,

čeká 100 roků samoty.

 


 

Písaři natáhli brka. Ruka jim únavou zvadla.

Písaři natáhli brka. Tak máme pro dnešek padla.

V hlavách se zbožné přání mihne:

Ať sebou Guttenberg trošičku švihne!

 


 

Zbadal som na luke Boccaccia,

so sietkou naháňal okáča.

Motýl bol pod listom púpavy schovaný.

Sklamaný, uhnaný, šialený Giovanni.

 


   

Jsem z toho lehounce naměkko,

v salonu visí mi El Greco.

Dal jsem ho asi metr od Slavíčka.

Zachroptí občas,že ho škrtí smyčka.

 


 

Vincentkou hasil vždycky při sobotě

van Gogh svou velkou žízeň po životě.

Vypil té vody každý den více

a maloval dál svoje slunečnice.

 


   

V závodech na řece Léthé

řídila famózním způsobem bárku

Dvojice Cháron – Goethe.

(Kdo měl měďák pod jazykem? Kdo cucal marku?)

 


   

Ta hudba měla strhující účinek.

Zněla v uších. Z Wembley mě vezl bus.

Günter Grass hrál na plechový bubínek.

Na harfu válel jistý Orfeus.

 


 

V Porýní má Johann Wolfgang ghetto,

kde mladé Werthery drží neustále.

Kožich jim nutí, když je parné léto,

bederní roušku dá jim na Tři krále.

 


 

Uřvané borovice. Smrky pod tóninou.

Hajný Trygve soptí po cestě za zvěřinou.

Skončí to někdy? Snad až se stromy zlámou.

Věčně zpívají lesy. Pořád tu samou...

 


 

Taťka Ginsberg típl jointa o schody,

mít pistoli, tak neváhal by střílet.

Zkusil všechny rodičovské metody

a malý Allen nepřestává kvílet.