Vyprávěj, Yvetto. Chcem poznat zpěvačku.

Co muži například? Že jsi šla na dračku?

Nějaký byl tu vždy, laskal a hladil.

V posteli hřáli mě, jen Milan chladil.

Mám trošičku naváto.

Připalte mi, Agatho.

Beze všeho, milý synku,

není kouře bez ohýnku.

Nachystal jsem si na lince

drobného Phila Collinse.

Měl zřejmě obavy z prvního zářezu,

nervózně bubnoval prstíky do dřezu.

Já ti dám, hochu, genezi!

Pro mně jsi míň, než hovězí.

Když zpoza husitské vozby

zazpíval chorál Bing Crosby,

křižákům cinkla slza v přilbicích.

Ať nás Žižka žene.

Das ist tuze schöne!

My chtít tu o bílá Vánocích.

„Forma protestu? To je lež!“,

nechal se slyšet Johnny Cash.

Proč stále v černém? Otázek spršky.

Čekám jen, až mi June vypere svršky.

V hudbě na svém zůstanu.

V mládí Cream, dnes Smetanu.

Počuj, Ponti, pre Sophiu Loren

bol si azda ozaj starý koren.

Příběh mu vyšel v mnoha jazycích,

ty knihy srovnal hezky v policích.

Ženám šeptá:Pojď na chvilku.

Mám doma sbírku Motýlků.

Dlouho si s Claudiem na nervy lezem.

Sešel jsem ze světa císařským řezem.

Na pódium prodrali se závěsem

Stevie Wonder spolu s Rayem Charlesem.

Tápajíc, nelibě nesou -

dvě malá křídla tu nejsou.

Pochybnosti otce Browna

popsal mistr paradoxů.

Proč mám míti pověst fauna?

Vždyť ho našli v babyboxu.

Nedělejte ze mě moulu.

Já a otec otce soulu?!?

Zde koončí špás, boožínku!

Moocli já ještě zakusím?

Oona mi rozsedla buřinku,

hůlka je taaky na kusy...

Krajkové košile hozené v ostřici,

koupou se vesele jezerní básníci.

Když je jim chladno a když dojde dech,

krátí si chvíli vtípky o Scottech.

Nick Cave and the Bad Seeds,

ten název často mate.

Jako by chudák snad

měl trable se spermatem...

Hrál Chandler dámu v jezeře,

dámu s Kaméliemi.

Koupací trikot strašně dře

a obě se mu tlemí.

Zpocenou tvář si osušil hadrem,

rudocha u dveří probodl pohledem.

Proč se mám potěšit malebným Ještědem?

Slíbil mě dovést do Sierry Madre!

Poslechnou, Ábeles, to není košer

s rabínem Weissbergem tahat se o Cher.

Zmuchlané kaftany a rozcuchané brady.

Je starší, než vy dva dohromady!

BB a CC plus láhvička beaujolais,

to budou orgie ve staré stodole!

Lollobrigidě volám: Přijdeš, Gino?

Nemůže. S Venturou pokládá lino.

V pravici sevřel Walther PPK

a pochlubil se dvěma nulami.

Než impérium z krize vyseká,

musí pár lumpů praštit do tlamy.

Když se ke mně v noci vkrad´,

slyším, jak říká temně:

Smíte se mnou zatřepat,

ale nenamíchněte mě.

Denně mám v obýváku binec,

kam vkročím, šlápnu na smolinec.

Mařka se stále hystericky chová,

hrabe se v hlíně z Jáchymova.

Půjdu si zakouřit na balkon.

Ó, bože! Curie eleison.

V prérii najít vhodnou planinu,

vakcínou tlumit možnou vzteklinu.

Dříve, než začne hudba hrát,

partnery dát se očichat.

Poté je provést ve stínu dřevin.

Tak tančím s vlky. V úctě váš Kevin.

Už nikdy plantáže. Konečně jsem doma.

Stýskalo se mi, chaloupko strýčka Toma.

Beton, sklo, dřevo, v každém patře klozet,

strejda si žije na vysoké noze.

Otroku, neraduj se.

Chaloupka Toma Cruise.

Potkal v polích Camus Zolu,

pochválil mu kamizolu.

Z hlediska rýmu milá náhoda,

pochybnost ve mě ovšem zahlodá.

Potkat Albert Andersena,

lichotka je vyloučena.

Dadaista u logopeda.

Krásný víkend! Vždyť je středa.

Na hlavě botu, v uchu monstranci,

pozpátku píská něžnou romanci.

Dělej co chceš. Kloktej déšť.

Stejně Cocteau zůstaneš.

Timur a jeho parta pozvali Malaparta:

Pojď mezi nás, ty literáte.

Odkud mě, sakra, kluci znáte?

Já už jsem kaput, kůže stará.

Běžte si, smrádci, pro Gajdara!

Chyť tu síť, Chitussi, volá Claude.

Kde by jsi, dí Debussy, beze mne byl?

Matlal bys trapná plátna o překot.

La Mer je osud, chci abys to ctil.

Řval Sartre: vězte, není o tom spor,

Camus je marod, prý ho sklátil mor.

Ozval se Camus: Při vší zdvořilosti,

ty zase, Jeane, trpíš nevolností.

Hammete vstávej! Čas jít do drsné školy.

Svačinu vezmi a pouzdro na pistoli.

Netrop už nezdobu s tím Chandlerovic grázlem.

Ať dialog má spád. Nech dobro vyhrát nad zlem.

Se Schweitzerem Agatha vzala si na zkoušku

desítku úplně mrňavých černoušků.

Ty její zkazky tajem zahalené

způsobily, že prchli z Lambaréné.

Nez takovou tetu, lepší skončit v ghettu.

Ta vražda na Nilu, šílenej brak.

Padáme do Bronxu prodávat crack.

Kolena v plédu, starý kapitán,

na pomyslné kormidlo dal ruku.

Kukačky v celou otevřely chřtán,

drobný pták v nich se ozval: Cooku,Cooku…!

Hromádka střepů a náplast s obinadlem.

Lewisi,nečti si, netvař se přidrzle.

S tou naší Alčou vypadá to zle,

zas zkouší hledat zemi za zrcadlem.

V ložnici co chvíli ženský hlas zasténá.

Je to tak, Sandová miluje Chopina.

Ty můj polský virtuozi, už mě sice měli mnozí.

Tobě nelze odolat – máš báječný prstoklad.

Ušní, nosní, krční. Dav hypochondrů ztich.

Vstoupil dlouhán s kordem a mluvil ve verších.

Svůj širák hodil v dál a jílec sevřel v dlani.

Ty, kdo mě sednout nepustí, já bodnu při poslání.

Pane Clarke, čtenáři hlavu si lámou,

jaké je opravdu setkání s Ramou.

Normální margarín, nažloutlý, bez živin.

Cena je rozumná, chuti však jenom stín.

Postřehy další vám do knihy vetkám,

až někdy konečně s máslem se setkám.

V závodech na řece Léthé

řídila famózním způsobem bárku

Dvojice Cháron – Goethe.

(Kdo měl měďák pod jazykem? Kdo cucal marku?)

Ionesca v parteru asi dav umačká.

Konečně dočkal se. Plešatá zpěvačka !

Pusťte mě k ní blíž. Ihned.

Nothing compares to you, Sineád.

Anděli, smeť mečem z kapoty

ty neúnavné, hlučné tamburaše!

Na luční harfu hrající Capoty.

Kdo stále má to žbluňkání strun snášet?

Na auto sedlo hejno Trumanů

a mezi takty dělají psí oči.

Když v neděli si vyjet umanu,

naruby mi tu plány pootočí.

Erskine Caldwell holdoval hře králů

každý večer v kavárně Srdíčko.

Ať táhl čím chtěl, hlasem generálů

své strategii vyslovoval chválu

zvoláním: Boží políčko!

Dobrá košile chce také dobré plátno.

Tahle dost kouše, škrtí mě. Co platno?

A pouští barvu! Ach ty hloupá káčo,

to, z čeho šila jsi, byl mistr Caravaggio.

Vinárna Canis láká smečku

žíznivých pejsků z Vinohrad.

Za blbým dnem opojnou tečku,

přijď sem, brakýři, udělat

Poutače z lián psího vína

plíží se vzhůru k okapu,

zde pes na smutek zapomíná

a dá si čumák na tlapu.

Vyvenčit pány skotačivé,

pak sem, kde hlava na hlavě.

Vidět tu štěně bígla nyvé,

tulit se hlavou k čivavě.

Robustní doga, rodem z Bordeaux,

dívá se na dno sklenicím.

Mlaská si uslintanou mordou,

buď sláva franckým vinicím.

Řezníkův Baryk buket chválí

Merlotu. Když pak sýra ují,

znalecky doušek v tlamě válí,

- to vínko skvěle barikují-.

Toulavé psiště pije muškát

a mysl stoupá do výšek.

Zase se o něm bude šuškat:

hle, muškátový voříšek.

Tlambrusco pění, hryzlink zlátne,

pes psovi psem, nač cavyky.

Odkud je tohle? Není špatné.

Ladybird z jižní Hafriky.

Obezřetnost si tajný kuřák vštípí.

Svatopluk šlukuje ve stínu Lípy.

S knihou se oddával blažené zahálce.

Už ji chtěl odložit. Chtěl, ale marně.

Číst musel dál a dál o víle Amálce

pod hvězdnou oblohou, tam na plechárně.

Dočetl a zvolna vstal.

„Sladký Čtvrtek!“ zašeptal.

Milý Petře Iljiči,

nic tak zuby neničí

jako plody ořešáku.

Upínat je do svěráku

nemá smysl ani řád,

proto vás chci požádat:

Bez průtahů, vytáček,

napište si Louskáček!

Po Něvském prospektu šel J.R. s chotí,

vtom bryčka s Čajkovským kolem nic hřmotí.

Okamžik osudný (tak to praví fámy),

s vervou se Petr dal do Pickové dámy.

Kulhaví poutníci, Čapek a Merle,

jeden jde s hůlkou, druhý má berle.

Věříš, Pepíku, v sílu zázraků?

To je, Roberte, psáno do mraků.

Proč na krku vám, probůh, visí

škapulíř z osmi tlapek?

Psa a kočku měl jsem kdysi…

Jste stvůra, pane Čapek!

Volejte felčara a ukliďte ty schody.

Najděte,Varvaro,tu noční vázu z Míšně.

Anton Pavlovič mlsal v sadu višně

a pak jak hlupák nalemtal se vody.

Válčil Karel s mloky,střílel po nich broky.

Na strakaté čolky měl zas diabolky.

Josef byl z bratříčka ustaraný:

Jen ať to nezkouší na varany!

Flákáme se s Černyševským po nábřeží Něvy.

Co dělat? Toť otázka a nikdo z nás to neví.

Vtom spatříme Makarenka,

běží sněhem jenom v trenkách.

Chtěl vychovávat nezletilou Zinu,

její otec byl pohříchu muž činu.

Měl bych ti, volal, hubu rozmlátit.

To je to tvoje „Začínáme žít“?

Zahradníkův rok je v Británii dřina,

Karel to ví a zanadává místy.

Pověstný trávník musí zůstat čistý.

Den co den tedy dříve neusíná,

dokud nezmizí pryč anglické listy.

Na dlani hýčkal Sváťa mandelinku.

Kam poletíš? Nebíčko? Peklíčko?

Ptáš se jak magor. Přemýšlej maličko.

Mám k tobě totiž drobnou připomínku.

Zas cvrnkneš a já odletím

do XV. století.

Ačkoli ctíme Konfucia, kam sahá paměť babičky,

hněte nás vztek, že ve Fu Šanu máme jen domek maličký.

Je tu Mei Ling, Sun Tian chromý, Jin Tchej a Čou Pcha s dvojčaty,

když vidím rodinu stát v šiku, měl bych být asi dojatý.

Jou Sen, Mi Sü, prý strýček, dobrá, ale čí je, to netuší,

stařičká Lu Pching, Pu Ding synek, s Na Liung - svojí švegruší.

Doktore, nevím dál, jak žíti, kostem se vrývá do morku,

když Či Wej, moje první žena, píská si Žlutou ponorku.